Petr Bořecký: Chceme vytvořit cestu od prvního tréninku až do první ligy

Jaká je vaše role v Helasu a za které oblasti fungování klubu odpovídáte?

Moje role je trochu specifická. Jsem předsedou Orla Řečkovice a v Helasu mám na starosti především propojení těchto dvou světů. Přes Orel budujeme mládež a akademii od nejmenších dětí až po dorost. Helas pak představuje vrchol, ke kterému by se ti nejlepší měli postupně dostávat. Mým úkolem je hlavně to, aby to nebyly dva oddělené kluby, ale aby mezi nimi fungovala přirozená cesta.

Jak byste charakterizoval dnešní Helas a jeho ambice?

Helas má podle mě obrovský potenciál. Má značku, historii a prvoligové týmy. Díky propojení s Orlem má dnes zároveň opravdu široké základy, na kterých může stavět.

Pro Orel bylo spojení s Helasem velkým posunem. Do naší mládeže přišli lidé se zkušenostmi s výchovou hráčů a hráček pro vrcholový futsal, výrazně se zkvalitnilo trenérské zázemí a naše děti najednou vidí, kam až se mohou posunout. Orel naopak přináší Helasu širokou mládežnickou základnu a také prostor pro ty, kteří třeba nechtějí nebo nemohou hrát vrcholově, ale chtějí u futsalu zůstat, hrát nižší soutěže nebo prostě sportovat pro radost.

Právě v tom podle mě spočívá síla našeho propojení. Nechceme budovat jen úspěšná áčka. Chceme vytvořit prostředí, ve kterém můžete s futsalem začít jako malé dítě a zůstat u něj celý život. Ať už jednou skončíte v první lize, nebo si ho budete chodit zahrát s kamarády.

Na co jste za své působení v klubu nejvíce hrdý?

Jednoznačně na to, že se nám podařilo propojit dva kluby, které dříve fungovaly spíš vedle sebe, a dát tomu jasný systém. Helas představuje vrchol v podobě první ligy a Orel pod něj přináší mládežnické kategorie i možnost pokračovat v nižších soutěžích.

Mám radost hlavně z toho, že už i ty nejmenší děti vyrůstají s vědomím, že před sebou mají nějakou cestu. Začnou u nás jako malé, postupně procházejí jednotlivými kategoriemi, a pokud mají talent a jsou ochotné na sobě pracovat, mohou se jednou dostat do první ligy nebo třeba i do reprezentace. Ještě před několika lety jsme jim takovou možnost nabídnout neuměli.

Co dnes v klubu funguje dobře a co naopak potřebuje největší změnu?

Myslím, že se nám podařilo dobře nastavit organizaci a strukturu celého projektu. A hlavně máme kolem sebe opravdu hodně srdcařů – hráčů, hráček, trenérů a trenérek, kteří futsalem žijí a dávají mu spoustu svého času. Bez nich by nic z toho nefungovalo.

Teď se musíme posunout především v kvalitě práce s mládeží. Potřebujeme dál vzdělávat mládežnické trenéry a trenérky a vytvořit skutečnou koncepci výchovy. Není přitom úplně jednoduché něco převzít odjinud, protože řada těchto věcí zatím není v českém futsalu systematicky nastavená.

Velkou budoucnost proto vidím také v propojení futsalu a fotbalu. Právě o to se snažíme prostřednictvím vzdělávacího projektu (F)akademie. Nechceme, aby spolu fotbal a futsal soupeřily o děti. Naopak chceme ukázat, že se mohou skvěle doplňovat a jeden sport může pomáhat druhému. Pokud se nám podaří vytvořit mezi nimi přátelské prostředí a skutečnou spolupráci, může z toho do budoucna hodně získat český fotbal i futsal.

Jaké jsou vaše hlavní priority v oblasti, kterou máte na starosti?

Priorita je jasná – mládež. Chci dostat k futsalu co nejvíce dětí a vytvořit jim prostředí, ve kterém se mohou postupně rozvíjet. Ne každý bude jednou hrát první ligu a ani to není cílem. Ale talentovaný kluk nebo holka, kteří k nám přijdou jako malí, musí vidět, že když budou dobří a budou na sobě pracovat, mohou se jednou dostat až do vrcholového futsalu.

Zároveň chci dál rozvíjet propojení futsalu a fotbalu v rámci (F)akademie. Dítě podle mě nemusíme v šesti nebo sedmi letech nutit, aby si vybralo, jestli bude fotbalista, fotbalistka, futsalista nebo futsalistka. Oba sporty mu mohou něco dát a vzájemně se výborně doplňují. (F)akademie nám umožňuje pracovat s dětmi komplexněji a postupně jim pomáhat najít cestu, která pro ně bude nejlepší.

Jak funguje spolupráce uvnitř vedení a jak se domlouváte na důležitých rozhodnutích?

Jedna z věcí, která se nám opravdu povedla, je nastavení fungování klubu na poměrně jasných manažerských principech. Máme rozdělené jednotlivé úseky a gesce, každý ví, za co odpovídá, má v tom prostor pracovat a zároveň za svůj úsek nese odpovědnost. Když se to potom poskládá dohromady, vzniká z toho dobře fungující klub.

Velkou zásluhu na tom má podle mě Petr Lesenský. Je to můj kamarád a parťák a dokázal do sportovního prostředí přenést zkušenosti z byznysu, marketingu a řízení. Mně osobně tenhle způsob fungování vyhovuje. Já přináším hlavně pohled Orla, mládeže a dlouhodobého rozvoje a vedle mě jsou lidé, kteří jsou zase silnější v jiných oblastech. Nemusíme všichni dělat všechno. Každý má dělat dobře svoji práci a dohromady to musí fungovat.

Jak hodnotíte podmínky, které klub vytváří pro hráče a trenéry? Co by jim nejvíce pomohlo?

Určitě máme co zlepšovat. Z mého pohledu je největším limitem prostor pro trénování. Pokud chcete rozšiřovat mládež a zároveň s ní kvalitně pracovat, potřebujete dostatek halových hodin. A o ty je v Brně obrovský boj.

Proto mám velkou radost, že jsme se v Řečkovicích posunuli s projektem nové sportovní haly až ke stavebnímu povolení. To je přesně typ zázemí, který může celému projektu do

budoucna výrazně pomoct. Můžete mít skvělé trenéry a trenérky, stovky dětí a velké plány, ale nakonec je stejně potřebujete mít kde realizovat.

Jakou roli má v budoucnosti Helasu mládež a výchova vlastních hráčů?

Pro mě naprosto zásadní. Vlastně je to hlavní důvod, proč jsem do propojení Helasu a Orla šel. Nechci akademii, kterou budeme mít jen proto, abychom mohli říct, že máme mládež. Chci, aby skutečně vychovávala hráče a hráčky pro dospělý futsal.

A tím vrcholem nemusí být jen první tým Helasu. Chceme vychovávat kluky i holky, kteří budou mít šanci dostat se do mládežnických reprezentací a jednou třeba i do seniorské reprezentace. Pokud budeme pravidelně sledovat hráče a hráčky, kteří u nás začínali jako malé děti a později nastupují za Helas nebo v reprezentačním dresu, bude to pro mě nejlepší potvrzení, že celý systém funguje.

Jak se klubu daří získávat podporu fanoušků, partnerů a brněnské veřejnosti? Kde vidíte největší příležitost?

Myslím, že právě tady nám může mládež hodně pomoct. Když máte v akademii stovky dětí, nejsou to jen hráči a hráčky. Jsou kolem nich rodiče, sourozenci, kamarádi a další lidé, kteří si ke klubu postupně vytvářejí vztah.

Chtěl bych, aby kluk nebo holka z naší akademie znali hráče a hráčky našich áček, chodili se na ně dívat a říkali si, že jednou chtějí být na jejich místě. Pak už nevychováváte jen další sportovce. Budujete kolem klubu komunitu lidí, pro které Helas něco znamená.

Kde byste chtěl Helas vidět za tři až pět let a co je potřeba udělat, aby se tam dostal?

Chtěl bych, aby za tři až pět let bylo úplně normální, že se v prvním týmu objevují kluci, kteří prošli naší akademií. Abychom měli kvalitní trenéry a trenérky, silné zastoupení ve všech věkových kategoriích a aby naši nejlepší hráči a hráčky mířili nejen do první ligy, ale také do reprezentace.

Velkým tématem jsou pro mě také holky. Od letošní sezony máme tým v první lize žen a právě tady vidím velký prostor pro další rozvoj. V nejmladších kategoriích dnes holky běžně trénují a hrají společně s kluky, ale v určitém věku se dostanou do bodu, kdy musí řešit, co dál. Chci proto postupně vytvořit v rámci akademie samostatnou dívčí sekci a nabídnout holkám stejně přirozenou cestu od prvních tréninků až k ženskému áčku.

Pokud jednou budeme schopni nabídnout klukovi i holce, kteří k nám přijdou jako malé děti, možnost projít celou akademií až do první ligy a třeba i reprezentace, bude to přesně ten Helas, který bych chtěl vidět.

Co byste chtěl vzkázat lidem, kteří klub sledují, podporují nebo zvažují, že se do jeho fungování zapojí?

Pro mě jsou Orel a Helas hlavně rodina. A možná trochu i životní styl. Člověk sem nepřijde jen na hodinu odtrénovat nebo odehrát zápas a zase odejít. Vznikají tady kamarádství, děti spolu vyrůstají, rodiče se potkávají u hřiště nebo v hale a spousta lidí tomu začne postupně dávat kus svého života.

Přesně takový klub chceme budovat. Místo, kde se lidé znají, kam se rádi vracejí a kde mají pocit, že jsou součástí něčeho většího než jen jednoho týmu nebo jednoho zápasu.

Orel a Helas mají být rodina, komunita, ale také cesta. Od prvního tréninku malého dítěte až třeba po první ligu nebo reprezentaci. Chceme budovat něco, čeho stojí za to být součástí.